Indigo.mysteria.cz

Indigové děti - jak jim porozumět

(vyšlo ve WM magazínu)

Takzvané „indigové děti“ se v posledních letech staly poměrně populárním tématem, na jedné straně nekriticky opěvovaným a skloňovaným ve všech pádech, na druhé straně odmítaným až nenáviděným jako výmysl nekompetentních esoteriků či členů hnutí New Age. Bez ohledu na různící se názory se vyplatí vzít tento fenomén vážně a chápat ho přinejmenším jako výzvu k práci na sobě.

Přestože se mluví většinou jen o dětech, téma se týká také celé generace mladých dospělých. Pojmenování indigových vychází z aurické typologie Nancy Ann Tape(ové), která považuje indigovou, tedy temně modrou barvu za nejnověji se vyskytující v lidské auře – velmi sporadicky u lidí narozených v průběhu prvních dvou třetin 20. století, hojněji koncem 70. let, masově v posledních 15 – 20 letech. Podle jiných autorů se „indigoví lidé“ vyskytovali již mnohem dříve, ve vlnách pak vždy v přelomových etapách lidských dějin.

Vzhledem k tomu, že nelze v současnosti „vědecky“ prokázat, jakou barvu mají vnitřní vrstvy aury jednotlivců, jež jsou v osobnostní aurické typologii rozhodující, pojďme vzít indigo jako symbol:

* V indické tradici souvisí indigová barva s čakrou třetího oka, reprezentující intuici a mimosmyslové vnímání.

* V japonštině se řekne indigo ai. Z čínštiny přejatý znak, který má akusticky stejný základ – ai, nese význam „láska“.

* Z přírodních věd se dozvídáme, že je indigo barvou o vysoké frekvenci na hranici viditelnosti lidským okem. Ve spektrálních barvách zaujímá zvláštní místo; leží ve středu barevného kruhu a zobrazuje tak „srdce“ ostatních šesti barev, ze kterých je indigo složeno, jednou šestinou z každé barvy.

* Podle psychologie barev v sobě tmavě modré indigo spojuje energii šesti barev duhy a aniž by dráždilo, hřeje a povzbuzuje lidský organismus.

Už z tohoto stručného výčtu lze získat představu o možných specifikách indiga. Je-li nízká frekvence spojena se stabilitou a neměnností, potom vysoká frekvence znamená rychlý pohyb a proměnlivost. Rychlé myšlení umožňuje hbité propojování informací a následně jejich udržení ve vědomí, proměnlivost lze v čase chápat jako vývoj.

Z výše jmenovaného můžeme nyní odvodit tyto charakteristiky: silná intuice a schopnost mimosmyslového vnímání, výrazný intelekt, vysoká jasnost vědomí; působí jako katalyzátor – ve svém okolí přináší změnu; nadobyčejná citlivost a vnímavost, které mu umožňují odhalit nepravdu, zrcadlit nevyjádřené a vynést na světlo nezpracované emoce druhých („zobrazení srdce ostatních“), ale které jej také činí zranitelným; vyžaduje bezpodmínečnou lásku, neboť to co má podmínky není než obchod s náklonností. Díky své odlišnosti, jejíž podstata je ale pro běžného člověka těžko postřehnutelná („hranice viditelnosti lidským okem“), zaujímá zvláštní místo – těžko se začleňuje, přesto se dokáže, je-li v kondici, naladit na druhé, vzájemně je spojovat ke spolupráci či sdílení, podporovat je a zahřát na duši (což má vliv i na fyzické zdraví).

Získali jsme poměrně výstižný stručný výčet charakteristik, které jsou v souladu s běžným popisem „indigových“ lidí. Proto můžeme tento název ponechat, ať už aura existuje nebo ne a ať má u těchto lidí jakoukoliv barvu. Podrobnější popis a další informace lze najít v doporučené literatuře.

Indigoví a jejich postoj k autoritám

O indigových dětech se píše nejen ve smyslu oslavném, kdy jsou líčeny jejich úžasné schopnosti, vlastnosti a poslání, tak nezřídka jako o dětech velmi problémových, v extrémním případě ojediněle dochází až k jejich démonizaci. Rád bych se zde zaměřil na osvětlení informací, které nebývají správně pochopeny a vedou tak k mylným soudům o lidských kvalitách i nevhodnému přístupu k indigovým.

Jednou z často uváděných charakteristik indigových je potíž s autoritami a vystupování proti nim. Tato charakteristika není primární ale sekundární; vychází z uvedené vysoce vyvinuté vnímavosti a neobvyklé duševní i fyzické citlivosti. Ty umožňují rozpoznat pravdivost, kdy je zjevné se skrytým v souladu, od nepravdivosti; buď to, co člověk říká a dělá, je ve shodě s tím, co má uvnitř sebe a tedy vše spolu harmonicky rezonuje, nebo je to v rozporu a je to vnímáno disharmonicky. Reakcí na soulad může být pocit síly, klidu, radosti, lehkosti apod., zatímco nesoulad může být vnímán jako napětí, impulz k pohybu, úzkost, tíže atp. Tyto pocity nemusejí být a obzvláště u dětí nebývají vědomé.

Při setkání s „autoritou“, která nemá patřičné osobnostní či morální kvality, ale která je určena pouze pravidly organizace či mocensky vymezená a kde není dostatek (sebe)lásky a pochopení, dochází k zrcadlení tohoto skrytého; to pak není u indigových otázkou vůle, ale duševní anebo fyzické potřeby uvolnit nahromaděné napětí či impulzy, které z okolí vyciťují.

Příkladem může být mladá nezkušená učitelka, s níž jsem měl možnost pracovat. Když si stoupla před svoji třídu, cítila úzkost a nebyla si jistá, jestli tolik dětí může zvládnout. Jelikož chtěla udržet předepsanou roli, vypěstovala si během času strategii, jejíž součástí bylo přesvědčení, že děti jsou soupeř, nad nímž musí zvítězit. Výsledkem bylo, že se stávala stále víc a víc vyčerpanou a frustrovanou, zatímco jeden z žáků více než jiní zvyšoval svoji agresi vůči ní. Jednoduše reagoval na její vnitřní scénář boje, přestože navenek hrála paní učitelku, která vše zvládá, vcelku obstojně. Řešením situace pro paní učitelku bylo podívat se na zdroj své úzkosti, odreagování frustrace a nový začátek, kdy se učila být stále více autentickou, tedy nedokonalou a o to více lidskou Paní Učitelkou.

Schopnost zrcadlit skrytou realitu není výsadou pouze indigových, u nich je ale o poznání markantnější než u jiných lidí. Při řešení potíží s autoritami u vlastních potomků je vhodné se ptát „Jak jsem na tom s postojem k autoritám já sám / sama?“, přičemž se tento postoj odvíjí od autority rodičovské. „Vážím si své matky / svého otce? Vážím si sám / sama sebe? Umožnil(a) jsem vůbec svému dítěti, aby si mne vážilo?“ To jsou některé z otázek, které mohou nasměrovat pozornost tam, kde leží skutečný kořen potíží s autoritami.

Ty, kdo jsou sami sebou, mají k sobě láskyplný vztah a využívají svůj potenciál, indigoví zpravidla milují – ladit se na takového člověka a zrcadlit jeho nitro je radostné, zajímavé i poučné. Chceme-li být v dnešním světě skutečnou autoritou, zdá se, že nezbývá, než se o to přičinit poctivou a usilovnou prací na sobě samých. Ovoce, které máme možnost sklízet, bude víc než bohatou odměnou.

-jh-